← Artifacts / artifacts / concepts

Repozitáře

Artifacts ukládá práci do repozitářů. Repozitář je jedna izolovaná služba Git s vlastní historií, referencemi, vzdálenou adresou URL, tokeny a trvalým stavem.

Každý repozitář existuje uvnitř jednoho jmenného prostoru. Pokud jmenný prostor ještě neexistuje, Artifacts jej vytvoří ve chvíli, kdy v něm vytvoříte první repozitář.

Namespace sdružuje související repozitáře a název repozitáře identifikuje jeden konkrétní repozitář v rámci této skupiny.

Pochopte identitu repozitáře

Repozitář má tři identifikátory:

název jmenného prostoru
název repozitáře
ID repozitáře vrácené API

Namespace a název repozitáře tvoří stabilní adresu, kterou používáte ve Workers binding, v REST API a v Git remote. ID repozitáře se hodí, když potřebujete neprůhledný identifikátor v odpovědích API nebo v protokolech.

Každý repozitář je izolovaný od ostatních repozitářů. Tokeny, životní cyklus, refs a mutace platí pouze pro daný repozitář.

Pochopte API repozitáře

Artifacts zpřístupňuje stejný repozitář prostřednictvím tří rozhraní:

Rozhraní	K čemu to použijete	Co vrací
Workers binding	Vytváření, výpis, import, kontrola, fork, odstranění a generování tokenů z Workeru	Metadata repozitáře, popisovače repozitáře a výsledky tokenů vázaných na repozitář
REST API	Vytváření, výpis, import, kontrola, fork, odstranění a generování tokenů z externích systémů	Odpovědi Cloudflare API s metadaty repozitáře a výsledky tokenů
Git protokol	Klonování, fetch, pull a push obsahu repozitáře	Standardní chování Git přes HTTPS

Tato rozhraní odkazují na stejný repozitář.

Repozitář můžete například vytvořit z Workers binding nebo REST API, pak předejte vrácený remote URL adresu standardnímu klientovi Git. Pro každé rozhraní nevytváříte samostatné repozitáře.

Pochopte, jak spolu rozhraní souvisí

Workers binding a REST API jsou rozhraní řídicí roviny. Použijte je ke správě repozitářů a tokenů.

Protokol Git je rozhraní datové roviny. Použijte ho ke čtení a zápisu commitů, stromů a referencí pomocí běžného Git workflow.

Toto rozdělení vede k běžnému vzoru:

K vytvoření repozitáře použijte vazbu Workers nebo REST API.
Přečtěte zpět repozitář remote URL.
Vytvořte token vázaný na repozitář.
Použijte remote a token s git clone, git fetch, git pull, nebo git push.

Pochopte rozsah repozitáře

Rozsah repozitáře hraje roli na dvou místech: při pojmenování a při přístupu.

Název uvnitř jmenného prostoru

Názvy repozitářů jsou jedinečné v rámci jmenného prostoru, nikoli v celém účtu. Krátký název repozitáře tak můžete znovu použít v různých jmenných prostorech, pokud to vyhovuje uspořádání vašeho prostředí nebo nájemců.

Například repozitář s názvem app může existovat jak v prod jmenný prostor a staging namespace.

Token uvnitř repozitáře

Tokeny Artifacts jsou vázané na konkrétní repozitář. Token vytvořený pro jeden repozitář neposkytuje přístup k jinému repozitáři, ani když oba repozitáře patří do stejného jmenného prostoru.

Použijte read tokeny pro clone, fetch a pull. Použijte write tokeny pouze tehdy, když klient musí provést push změn.

Repozitáře používejte jako jednotky práce

Artifacts funguje nejlépe, když každý repozitář považujete za jednu ucelenou jednotku práce.

Používejte jeden repozitář na agenta, relaci, uživatelský úkol, základní verzi nebo cíl forku, pokud tyto jednotky potřebují oddělenou historii, úklid a řízení přístupu. Tyto repozitáře pak seskupujte do namespace podle prostředí, nájemce nebo shardu.

Další informace najdete v tématu Jmenné prostory, Jak Artifacts funguje, a Doporučené postupy pro Artifacts.